úterý 10. března 2015

Pražská šunka

Na tuhle záležitost jsem si vymezila celý jeden příspěvek. Pražská šunka je pojem, který byl za první republiky pojem, vyváželi jsme jí a byla to vybraná česká lahůdka. Výrobě šunky se věnuje i gurmán Roman Vaněk ve svém pořadu Jídlo s.r.o.. Takže výrobu tady nemusím rozebírat, určitě se na to podívejte, tenhle díl stojí za to a myslím, že ani Romanovi se od Františka nechtělo, nejradši by tam s nim zůstal a nad talířem šunky s kyselou okurkou by spolu rozebírali dobré jídlo. Ale zpátky k šunce, koupit si takhle 15 dkg, doma si ho pěkně dát na chleba, k tomu tu okurku vás vynese do nebe. Cena je sice necelých 60 Kč/dkg, ale není to něco, čeho si koupíte na víkend půl kila s budete to krájet do šunkafleků. Přikládám i etiketu s rodokmenem šunky, její původ totiž pochází od Přeštických pašáků.  To je něco nepředstavitelného, ta chuť se nedá popsat, to prostě musíte zažít.







pondělí 9. března 2015

Naše maso

Při návštěvě Prahy někdo chodí do galerií, muzeí nebo po nákupech, já chodím po hostincích, cukrárnách a hlavně do řeznictví Naše maso v Dlouhé ulici. Mám to tam hrozně ráda, těším se na ten okamžik, kdy vejdu do pasáže, vezmu za dveře a milá prodavačka mě pozdraví. Tohle je můj svět, řeznictví, kde se to hemží zákazníky, prodává se skvělé zboží a voní tam právě vytažená sekaná z trouby. František Kšána je mezi námi gurmány vyhlášený pražský řezník. Je to sympaťák a usměvavý chlap, pro každou zákaznici si najde vlídné slovo a radu, jak to udělat, aby bylo vše nejúžasnější. I kdybych si tam kupovala kus špeku nebo kelímek sádla, František by mi poradil, jak to udělat, abych si i na chlebu se sádlem a čerstvou cibulí pochutnala. Zažila jsem ho tam pouze jednou, ale jsem za to ráda, protože to je fakt legenda! Abych šla do Cafe Imperial, nechala tam nekřesťanský peníze za to, abych MOŽNÁ potkala Pohlreicha, tak to ne. Já radši pěkně utíkám do řeznictví na sekačku, páreček, burger nebo tatarák. Tam jsem spokojená. :-) A co si tu kupuju? Už jsem měla párečky, špekáčky, anglickou, gothaj a tak. Přiznávám, že u masa mám trochu respekt a bojim se ho, abych něco nepokazila. Tyhle dobrůzky si radši nechám na návštěvu Lokálu, kde z nich dělají skvělé dobroty. Pro některé ženy je známka spokojenosti taška od Diora na lokti, pro mě je to papírová taška od Františka s vonící uzeninou. S tou se nesu po Příkopech a jsem pyšná na to, že mám tak skvělý nákup. Doma pak potěším sebe a svého Ondru.


Tohle je taková dobrá legrácka. Na mém oblíbeném blogu Vývařovna jsem se objevila na fotce, při svém prvním nákupu. Mám na sobě červené šaty a balerýnky s hnědou špičkou.




Burger je dobrý kus mletého masa, v čerstvé křupavé houstičce, položený na troše hořčice se zázvorovou okurkou a čerstvou cibulkou. To vše je dobré zapít douškem Antošova piva.




Tataráček je také výborná záležitost. Pěkná hromádka masa k tomu opečené topinky (nikoliv na sádle, ale pěkně na sucho), stroužek česneku nemůže být na škodu. Vůbec není potřeba dochucovat, prostě tak jak je udělaný, tak je nejlepší. :-)




pátek 6. března 2015

O mě

Aby nebyly moje příspěvky příliš jednotvárný a stereotypní, rozhodla jsem se, že dalším příspěvkem bude něco z mé hostiny - života. Jsem studentkou posledního ročníku na vysoké škole v Ústí nad Labem. Kolem naší školy se postupně buduje nový kampus a letos naše fakulta dostala novou budovu, kde se teď postupně zabydlujeme. Je to krásný areál, který svádí k tomu, udělat tam spoustu krásných fotek. Tohle je jeden z prvních příspěvků a určitě jich časem bude víc. Fotili jsme se s mojí kamarádkou Luckou, která už dva roky vede také svůj blog.